Říká vám něco skladba Richarda Müllera s názvem „Po schodoch“? Objeví se v ní téma soužití mnoha lidí v panelových domech a Richard Müller nám tu zobrazil jeden z možných scénářů hlukové zátěže tamního prostředí. Já osobně jsem v paneláku bydlel přibližně tři roky a musím říci, že jsem nic takového nezažil, v domě byl naopak klid a jediný trochu nepříjemný hluk způsoboval elektromotor výtahu, neboť jsme bydleli v šestém patře sedmipatrového domu. Bydlel jsem tu opravdu rád, ovšem rád bych podotknul, že k pohodovému bydlení v paneláku přispívají i další důležité momenty a jedním z nich je i revize vzduchotechniky.

Kdybych o provádění revizí těchto zařízení nic nevěděl, možná bych si poklepal na čelo, proč provádět revizi nějakého plechového potrubí, které není ničím nebezpečné, ale dnes již dobře vím, že to je jedna z nejdůležitějších revizí. A proč vlastně? Vzduchotechnika nasává z bytových prostor nejen vzduch, ale spolu s ním i prachové částice. Výskyt prachu v ovzduší je zcela přirozený, někde se práší více, jinde méně, záleží na různých okolnostech. Kromě prachu se do potrubí vhání skrze digestoř i rozptýlený tuk z přípravy pokrmů a zde bych zpozorněl, neboť prach v kombinaci s mastnotou vytváří velmi nebezpečný hořlavý a někdy dokonce i výbušný povlak.

Stačí pak jen drobná jiskra od sporáku, která mastný prach zapálí, a jestliže se oheň rozšíří až do bytu, můžete vyhořet. Hlavní nebezpečí tkví v tom, že se dlouhou dobu třeba vůbec nic neděje, mastný prach v potrubí nemusí zapáchat a jeho existenci si možná vůbec neuvědomíte. Proto bych revizi vzduchotechniky nepodceňoval a naopak bych se postaral o to, aby se prováděla v pravidelných intervalech, kdy se snadno odhalí problém včas, znečištění potrubí mastným prachem se následně eliminuje a vzduchotechnika dál může bezpečně sloužit do dalšího termínu revize.